Zvyšte svou produktivitu pomocí efektu Zeigarnikové

Zeigarnikové efekt popisuje způsob, jakým nedokončené úkolyzůstávají v naší mysli aktivními - a zasahují do našich myšlenek a spánku,dokud se s nimi nevypořádáme. Vlastně podobně, jako si hladový člověk cestoudomů všimne každé restaurace a lákavé vůně - ale až se navečeří, ztratí o ně veškerýzájem. Možná jste si tohoto efektu sami všimli při různých situacích, včetněškoly nebo práce - ale doposud jste si z nich nevyvodili celistvé závěry.Odborníci z Lifekack.org přinášejí souhrn, co je to za efekt a jak jejvyužít ve prospěch své (nejen) pracovní efektivity.

Jak to všechno začalo

Autorkou popisu tohoto efektu je Bljuma Zeigarniková, litevsko-sovětskápsycholožka a psychiatrička. Jak se vypráví, jednou byla na večeři v berlínskérestauraci s velkou skupinou kolegů, když si všimla působivé schopnosti číšníkazapamatovat si všechny složité objednávky jídel a nápojů. Když všichni dojedli,dopili, dokončili konverzaci, zaplatili a odešli z restaurace, Zeigarniková siuvědomila, že si zapomněla kabelku. A tak se vrátila, vyhledala číšníka, kterýje obsluhoval, a požádala ho o pomoc. Ten si ji však nepamatoval. Vůbecnetušil, kde seděla.

Když se ho zeptala, jak na ni mohl tak rychle zapomenout,číšník se jí omluvil a řekl jí, že na své objednávky (a zákazníky) zapomínávždy, jakmile je jim jídlo doneseno a jimi zaplaceno. Jediný způsob, jak mohldělat svou práci, bylo soustředit se výhradně na otevřené objednávky, kteréještě musel vyřídit. Objednávek je totiž za každý den tolik, že by se do pamětizkrátka nevešly, natož mnoho dní po sobě.

Z toho Bljuma Zeigarniková dokázala pochopit, že nedokončenéúkoly zůstávají v mysli, dokud nejsou hotové. Rozhodla se to tedy prozkoumat. Vsérii experimentů požádala různé skupiny dětí a dospělých, aby dokončili asi 18jednoduchých úkolů. Například navlékání korálků, řešení hlavolamů, matematickéúlohy a skládání papíru.

Polovinu účastníků nechala dokončit úkoly a druhou polovinuv procesu dokončení přerušila - a požádala je, aby přešli k něčemu jinému.O hodinu později požádala účastníky, aby popsali, na čem pracovali. Zjistila,že ti, kteří byli při práci přerušeni, si vzpomněli na to, co dělali, asidvakrát častěji než účastníci, kteří úkoly skutečně dokončili.

Její řada experimentů odhalila i některé modifikujícífaktory: na úkoly, které byly přerušeny uprostřed nebo ke konci, si lidé vzpomněličastěji než na ty, které byly přerušeny blízko začátku. Úkoly, které bylyvnímány jako obtížné nebo nad rámec možností člověka, byly zpravidla zapomenuty.A lidé, kteří byli unavení, si na dokončené úkoly vzpomněli častěji. Významnérozdíly byly též mezi výkony lidí, přičemž ti, kteří byli více"ambiciózní" - tedy soutěživí - resp. více zaujatí daným úkolem, silépe vybavovali nedokončené úkoly a rychleji zapomínali ty úkoly, co již bylyhotové.

Zeigarnikové efekt následně zkoumala řada dalších výzkumníků.O čtyřicet let později dospěli následovníci Zeigarnikové k závěru, že zřejměneexistuje žádný univerzální vzorec pro schopnost vybavit si nedokončené úkoly,ale že rozdíly pozorované ve výsledcích jsou pravděpodobně způsobeny motivací.

A jak to funguje

Hypotéza Zeigarnikové zněla, že lidé si častěji pamatujínedokončené úkoly, protože tyto nedokončené záležitosti v nich podněcují"psychické napětí". Stav napětí a paměťová přednost pro nedokončenéúkoly zůstává po celou dobu, co psychická "potřeba dokončení" člověkazůstává nenaplněna. Jakmile je však úkol dokončen, psychické napětí se uvolní -a úkol může být vymazán z paměti.

Podle současného názoru je Zeigarnikové efekt způsoben tím,jak funguje naše paměť. Když vnímáme informaci, uloží se do smyslové paměti navelmi krátkou dobu - od pouhých milisekund až po pět sekund. Když jí věnujemepozornost, přenese se do krátkodobé (pracovní) paměti, která má omezenoukapacitu i dobu trvání. Můžeme si uchovat jen určitý počet věcí a musíme sityto informace neustále opakovat, abychom si je udrželi. Jste-li tedy číšník,který se zabývá spoustou zákazníků, musíte v zájmu řádného výkonu své práceneustále vracet objednávky zákazníků zpět do svého povědomí, dokud nedojí,nezaplatí účty a neodejdou. Pak na ně můžete úplně zapomenout.

Jak toho využít, aby Zeigarnikové  efekt fungoval ve váš prospěch

Jakmile pochopíte, jak Zeigarnikové efekt funguje, můžete hovyužít ke zvýšení své produktivity několika způsoby. Tady jsou:

Začněte kdekoli

Víte, že máte za týden uzávěrku a máte tendenci nechat celouvěc na poslední chvíli. Nedělejte to. Prostě někde začněte, co nejdříve. Pokouskách. Vyhraďte si 20 až 30 minut času - a pusťte se do toho. Zkuste nejprvesnazší část. Jakmile začnete s úkolem, ať už je jakkoli triviální, bude vám vhlavě hlodat a pobízet vás k tomu, abyste udělali ještě něco navíc... a ještěněco navíc... dokud nebude zcela hotovo.

Můžete se také pustit do práce tím, že si vytvoříte stručnouosnovu toho, co musíte udělat. Výzkumy ukazují, motivace k dokončenínedokončeného úkolu je tím vyšší, čím jasnější máme představu o tom, co jetřeba udělat, abychom jej dokončili. Tato skutečnost byla nazvána Hemingwayůvefekt. Ano, podle spisovatele Ernesta Hemingwaye. Ten totiž na otázku běhemrozhovoru: "Kolik toho máte za den napsat?" odpověděl velmi výstižně:"Nejlepší je vždy přestat, když se vám daří a když víte, co budenásledovat. Když to budete při psaní románu dělat každý den, nikdy senezaseknete."

Naplánujte si taktické přestávky, abyste si lépe zapamatovali informace

Zeigarnikové efekt předpokládá, že dělání přestávek běhempráce dokáže zvýšit naši schopnost udržet si přehled o práci. Výzkumy takéukazují, že lidé, kteří si dělají přestávky v práci - od pěti minut až pohodinu - a věnují se během pauzy něčemu úplně jinému, mají tendenci udržet sipozornost lépe než ti, kteří se snaží nacpat všechnu práci do jednoho časovéhoúseku.

Pokud se tedy snažíte studovat, rozložte si učení do více etap.Než abyste se snažili vše zvládnout najednou a procházeli stále stejné informace,raději se zastavte a zcela změňte svou činnost. Podle výzkumu Zeigarnikové byto mělo být v době, kdy jste "nejvíce pohlceni". Zatímco si běhempauzy dáváte kávu nebo si užíváte procházku, všimněte si, že se vaše myslneustále vrací k informacím, které jste se snažili pochopit. Přestávka vámposkytne čas na přemýšlení o tom, co jste se naučili, a na upevnění myšlenek.Právě tohle nejvíce potřebujete, než budete pokračovat ve studiu (s pocitemsvěžesti a soustředění).

Stanovte si realistické cíle

Zeigarnikové efekt nám také může pomoci pochopit našeomezení - a pracovat s nimi. Pokud máte tendenci držet ve vzduchu příliš mnohomíčků a začínáte se cítit zavaleni, pak vědomí, že vtíravé myšlenky obvykledoprovázejí nedokončené úkoly, by vám mělo pomoci uvědomit si, že každý novýúkol je v podstatě přerušením toho, co jste dělali předtím. To by vás mělomotivovat k tomu, abyste si stanovili rozumné limity, a tím zvýšíte svůjpracovní výkon a zároveň i snížíte svou frustraci.

Tohle se týká nás všech. Proto můžete svému vnitřnímukritikovi s klidným srdcem připomenout, že každý se může cítit zahlcenpříliš velkým množstvím nedokončených úkolů. A že to není odrazem vašichschopností. Pokaždé, když úspěšně dokončíte nějaký úkol, můžete si vychutnatpocit úspěchu a uspokojení, který váš úspěch provází. Úkol sladce zapomenout. Avyužít pozitivní impuls k tomu, abyste se pustili do úkolu dalšího.

Zakončete den seznamem úkolů

Thomas Edison proslul výrokem: "Nikdy nechoďte spát bezžádosti adresované svému podvědomí." Také se ukazuje, že přílišné zabýváníse nedokončenými úkoly má tendenci vést k bezesným nocím. Naštěstí už se v psychologiipřišlo i na způsob, jak vám pomoci vypnout: udělejte si jasný plán toho, coještě musíte udělat dnes večer, a co až zítra.

Ukazuje se totiž, že i jen pouhý akt plánování, jak a takékdy budeme co dělat, nás zbavuje vědomé i podvědomé zátěže z nedokončenýchúkolů. V jednom z prováděných experimentů se studenti, kteří bylipožádáni, aby přemýšleli o nadcházející zkoušce, nedokázali soustředit nanásledně zadaný úkol doplňování slov. Jejich myšlenky se neustále vracely kblížící se zkoušce. U účastníků, kterým bylo umožněno vytvořit si plán, kdy ajak se budou na zkoušku učit, byl tento efekt eliminován. Jinými slovy: nejenževytvoření plánu někoho posunulo blíž k cíli, ale také mu uvolnilo jeho mentálnízdroje pro další činnosti.

Pozoruhodné je, že ani jedna ze skupin se v těchto experimentechve skutečnosti na zkoušku neučila. Zeigarnikové efekt možná není ani takbudíkem, který cvrliká, dokud není úkol splněn, jako spíše pobídkou našehopodvědomí, které nás nabádá k vytvoření plánu. Jakmile je tento plán vytvořen,podvědomí může přestat obtěžovat vědomou mysl. Umožní jí odpočívat, dokudnenastane čas pokračovat v plnění úkolu podle plánu.

Je velmi důležité, aby byl plán konkrétní. Pouhé přemýšlenío způsobu, jakým by mohli lidé splnit své cíle, neodstranilo dotěrné myšlenkyna tyto cíle. Právě účastníci výše zmíněných experimentů, kteří se zavázali kekonkrétnímu budoucímu postupu, se těšili určitému klidu. Jinak řečeno: myšlenka"měl bych cvičit" narušuje nevědomou mysl, protože upozorňuje nanesplněné cíle a zanechává nevědomou mysl v nejistotě, jak postupovat. Jakmilevšak vědomá mysl vysloví "zítra ráno před prací si půjdu zaběhat", paknaše podvědomí přesně ví jak postupovat, a nemusí již vědomou mysl obtěžovatdotěrnými myšlenkami na cvičení.

Jak vypnout myšlenky na nedokončenou práci a dobře spát

Pokud jde o vypnutí myšlenek na nedokončenou práci, jednímze způsobů, jak dosáhnout duševního klidu, by bylo věnovat na konci každého dnenějaký čas přehledu o tom, co se za den podařilo, a pak si napsat, co a jak jeještě třeba udělat, než den skončí. A co bude odloženo na další dny.

Dalším způsobem však může být i delegování úkolů. Byloprokázáno, že přemýšlení o tom, jak mohou k dosažení cíle pomoci jiní lidé,snižuje motivaci člověka vynakládat úsilí na tento cíl. A tím i zklidňuje jehomysl. Vtíravé myšlenky se vytrácejí tehdy, když se naléhavost cíle snižuje apotřeba konat sám za sebe se oddaluje (resp. posouvá na jiné).

Zdroj: Lifehack.org


Lenka Rutteová

Domácí kuchyně, přírodní kosmetika, bylinky, zdravá výživa, ale i třeba cestování po ČR, to jsou témata, kterými žiji. Vzhledem k tomu, že mám dvě malé děti, dost se zajímám o produkty pro ně (oblečení, hračky, potraviny), a také o to, kde je dobře koupit.


Podobné články: